Vzpomínky na začátky časopisu JMO před padesáti lety

(publikováno v JMO, č. 3/2006, str. 71, )

Byl jsem vyzván redakcí časopisu Jemná mechanika a optika, abych jako první redaktor časopisu a jeden z nejstarších dosud žijících pamětníků začátků časopisu napsal k současnému padesátému ročníku několik poznámek o jeho vzniku. Nemohu se vyhnout tomu, abych ze značné části psal o mé nedobrovolné roli v samotných začátcích vydávání, a nezbývá mně než doufat, že mi to případný čtenář promine.

V roce 1953 byl z konstrukčního a vývojového oddělení podniku Meopta Přerov založen Ústav pro výzkum optiky a jemné mechaniky (ÚVOJM) se sídlem v Přerově, v zařízení Meopty. V roce 1954 dali pracovníci ministerstva strojírenství popud vedení ÚVOJM k založení nového odborného časopisu, který by prezentoval výsledky výzkumu a vývoje v této oblasti. Tehdejší ředitel ÚVOJM, bodrý Hanák a dobrý odborník v konstrukci optických systémů, mne v létě 1954 vyzval k účasti najednání vedení ÚVOJM a o účelu mé účasti mne informoval asi těmito slovy: „Ludviku (mé jméno není Ludvík, Ludvík S. byl před lety můj strýc, vrátný Meopty, nikterak bezvýznamná osoba) ... pan ředitel a já jsme se dohodli ..., máme založit nový odborný časopis. My jsme po poradě došli k závěru, že ty jsi jediná osoba, která by mohla zastávat funkci redaktora“. Mé námitky, že nemám žádné zkušenosti ani předpoklady k výkonu takové funkce, odmítl asi tímto zasvěceným vysvětlením funkce redaktora: „To nic néni, my ti budem všeci pomáhat, chlapi ti vždycky napišó nebo zajistijó články, ty jich dáš dohromady a pošleš do tiskárny a oni to vytisknó“. Po této přesvědčivé argumentaci mně nezbývalo než funkci přijat, navíc k mé funkci vedoucího oddělení technických služeb (technicko-ekonomické informace, patenty a zlepšovací návrhy, normalizace, technické podmínky, klasifikační systém číslování výkresů), zejména po ujištění, že jde jen o přechodnou krátkou dobu, že do tří měsíců bude přijat nový redaktor.

Jak se v dalším průběhu ukázalo, toto tříměsíční provizórium se poněkud protáhlo na dobu 31 let a zajistilo mně po celá léta možnost jedenáctihodinové pracovní doby v závodě a pravidelně pokračování práce večer doma i o sobotách a nedělích.

Dne 19. 8. 1954 byla zaslána ministerstvu kultury žádost o povolení vydávání časopisu, která však neobsahovala řádné zdůvodnění potřeby, ani jeho bližší technické zaměření, zdůvodnění rozsahu, zajištění vydávání atd. Proto jsem byl vyslán k vyřízení potřebných formalit a k seznámení se s redakčními pracemi na 14 dní do redakce časopisu Sdělovací technika (s upřesněním této doby: „Ludviku, nevracé se dřiv, dokud všechno nevyřidiš“). Pro venkovského balíka nastaly obtížné chvíle jednání s oddělením periodického tisku ministerstva kultury (Dr. Hartmanem), vedoucími pracovníky SNTL (Ing. Martínkem, Ing. Benešem, Dr. Hruškou) a dalšími. Bylo třeba argumentací překonat všeobecně odmítavý postoj těchto pracovníků k povolení vydávání časopisu, vycházející především z názoru, že obor optiky a jemné mechaniky není tak důležitý, aby měl mít vlastní časopis. Odvahu a sílu k jednání s těmito nerovnými partnery mně patrně dodával také pud sebezáchovy („Ludviku, nevracé se ...“).
Postupně se podařilo ukázat a zdůvodnit potřebu přístrojů optiky a jemné mechaniky, odhadnout očekávanou potřebu nákladu výtisků pro různá ministerstva a jejich podniky, vysoké školy, ústavy atd.

Oprávnění k vydávání časopisu bylo nakonec získáno přípisem ministerstva kultury zaslaným dne 15. 11. 1955 Státnímu nakladatelství technické literatury, opravňujícím k vydávání časopisu v nákladu 1500 výtisků v rozsahu 32 stran textu a 4 stran přílohy, s programem „pomáhat při řešení výrobních problémů a zvyšování odborné úrovně technických kádrů v oboru jemné mechaniky a optiky“. Pro redakci tím nastaly úkoly dodávání rukopisů do tiskárny v Praze podle stanoveného časového harmonogramu pro čtyři čísla ročně. To vyžadovalo navázání styku s autory a lektory, úpravu rukopisů k tisku, stanovení velikosti nátisku obrázků, provádění překladů résumé článků do ruštiny, němčiny a angličtiny, provádění sloupcových korektur, zhotovování „zrcadla“ pro sestavování tiskových stran, provádění stránkových korektur, výpočet autorských a lektorských honorářů v rámci preliminovaných kvót, zasílání vyúčtování vyšlých čísel do SNTL a další s touto činností spojené úkoly. Tím se popis výkonu funkce redaktora, uvedený ředitelem ÚVOJM na začátku, ukázal poněkud nepřesným.

V roce 1956 vyšlo 142 tiskových stran ve čtyřech číslech, v roce 1957 vyšlo 192 stran v šesti číslech, v dalších letech byl časopis vydáván měsíčně v rozsahu 36 stran. Vedle původních článků téměř výhradně českých a slovenských autorů byly otiskovány drobné informace zpracované podle článků vycházejících v zahraničních časopisech. Ve čtyřstránkové příloze „Na pomoc technickým pracovníkům“ byly na pokračování otiskovány přehledné články ur-čené pro praktické využívání pracovníky v oboru optiky a přístrojové techniky.

V průběhu vycházení časopisu se vytvořily četné přátelské vztahy mezi redaktorem, členy redakční rady a autory, i když v řadě případů nedošlo k osobnímu setkání. Jestliže redakce dovolí, rád bych těmto přátelům adresoval vzpomínku a pozdravení.
Se zájmem sleduji rozvíjení časopisu a přeji mu mnoho úspěchů do dalších let.

Ing. Ladislav Slavkovský